Scénáře psané v oblacích

I když limuzíny ty pravé hvězdy z festivalového Cannes vždycky odvezou, předáním Zlaté palmy filmové příběhy na Azurovém pobřeží v žádném případě nekončí. Nové se už tvoří – možná ne s vidinou hvězdného ocenění, ale určitě pro radost. 

Takový scénář k cestovatelskému bestseleru se píše docela snadno. Stačí se dívat z okénka letadla a pod vámi se rozprostírá Azurové pobřeží. Z této výšky vypadá svět dokonale – jako pečlivě naaranžovaná filmová kulisa, kde je moře až kýčovitě modré a jachty se zdají být pouhou rekvizitou. Za pár minut přistanete v Nice, ale v myšlenkách už tam dávno jste…

S citem a pocitem režiséra

Když se člověk vydává na cesty, jako první vždycky vyráží naše představivost. Možná by se v souvislosti s atmosférou filmu dalo říct, že si v hlavě nosíme svůj vlastní promítací sál. Alespoň u mě to tak funguje. Ještě než poprvé šlápnu na neznámou půdu, režíruji si v duchu scény, které teprve přijdou. Představuji si, jak budu pít kávu v nějaké zapadlé uličce, jaké lidi potkám, jaké pocity ve mně ta místa asi zanechají… Cíl cesty pro mě v tu chvíli není jen bod na mapě, je to splněný sen.

Je vlastně fascinující, že právě v těchto dnech se jen kousek od Nice, na slavném festivalu v Cannes, odehrává totéž, co v mé mysli. Filmové hvězdy tam kráčí po červeném koberci a diváci v přítmí kinosálů sledují příběhy, které někdo jiný přetavil ze svých snů do reality. Filmaři i návštěvníci této prestižní události hledají emoce, únik z reality a dotek něčeho magického.

Premiérové návraty

A přesto je tu jeden rozdíl. Na filmovém festivalu lidé často čekají na nejžhavější novinky, ale v životě je to trošku jinak – i kdybych se v oblacích směr Nice ocitla třeba už podesáté, tenhle azurový film pro mě bude pokaždé premiérou. Každý návrat má totiž své vlastní, neopakovatelné kouzlo. Místa se mění s časem, s ročním obdobím i s tím, kým zrovna jsme my sami, když na ně přijíždíme. I v důvěrně známých kulisách se dá pokaždé objevit nová dějová linka, neprozkoumaná ulička nebo drobný, magický detail, kterého jsem si minule nevšimla. Návraty nejsou opakováním starého filmu – jsou to nová režisérská pojetí téhož krásného příběhu.

Možná jsme všichni tak trochu režiséři svých vlastních životů. Letadlo klesá, pobřeží se přibližuje a detaily začínají být ostřejší. Za chvíli se rozsvítí světla, pomyslná opona se zvedne a můj vlastní film začíná. A já se nemůžu dočkat, až uvidím první scénu téhle další úžasné premiéry.

"Skutečná objevná cesta nespočívá v hledání nových krajin, ale v tom, že se díváme novýma očima" ("Le véritable voyage de découverte ne consiste pas à chercher de nouveaux paysages, mais à avoir de nouveaux yeux")— Marcel Proust